Historie
Vznik dětského souboru OPAVIČKA je známý – rok 1957 ve Svinově. O vzniku OPAVICE se někteří pamětníci v době největší slávy souboru přeli. Rok 1945 nebo 1952? Jak to vlastně bylo?
Píše se rok 1945, je konec války a z iniciativy Heleny Salichové, slezské spisovatelky, malířky a sběratelky lidové kultury vzniká skupina „BUDUJEME SLEZSKO“, která organizuje dobročinné koncerty pro obnovu válkou zničeného kraje. Tuto skupinu tvoří děvčata z okolních obcí, Polanky, Vřesiny, Krásného Pole ad. Jádro skupiny tvoří svinovská děvčata pod vedením učitele Viléma Klose. V roce 1951 je jejich činnost ukončena, zájmové kolektivy jsou přidružovány ke složkám NÁRODNÍ FRONTY. S některými dívkami z této skupiny vzniká “NÁRODOPISNÁ SKUPINA“ místního ČSM. Přidávají se i chlapci. V počátcích svého působení vyvíjí soubor úspěšnou činnost, která ale po určité době ustává a nový kolektiv se téměř rok neschází. Probuzení nastává až v roce 1952 při přípravě místních dožínek. Pomoc hledají u paní Marie Bohušové – cvičitelce žákyň, úspěšné režisérky dětského a mládežnického ochotnického divadelního souboru SOKOLA SVINOV, kterou znají z divadelního představení ČESKÁ POLKA, kde vypomáhají jako tanečníci. Paní Bohušová působí ve Svinově jako učitelka hudby na klavír a housle (v roce 1956 spolu s manželem Svatoplukem zakládá u OSVĚTOVÉ BESEDY ve Svinově hudební kurz, z něhož se v roce 1958 stává pobočka ZÁKLADNÍ HUDEBNÍ ŠKOLY v Porubě).
Marie Bohušová pomohla s dožínkovým pásmem, do nácviku zapojila i členy svého divadelního souboru. Spojením těchto dvou skupin vzniká úplně nový kolektiv, který se po dožínkovém vystoupení nerozešel, ale pokračoval v činnosti. Paní Bohušová se k divadlu už nevrátila, což jí někteří divadelníci nemohli dost dlouho odpustit, že zůstala u „HOPSASANU“. Jako choreografka souboru našla paní Marie své správné místo v životě. Pro tuto práci získala dobrý základ v dětství a mládí, její matka pocházela z Hlučínska. Při návštěvě příbuzných se naučila mnoho slezských písní, poznala život lidí, znala i lidové zvyky, které se v tomto kraji dodržovaly. Znalost prostředí, hudební a režisérské nadání pak uplatnila ve svých svérázných choreografiích, které souboru vtiskly jedinečnou tvář. Do činnosti souboru se ochotně zapojil i její manžel Svatopluk Bohuš jako výborný organizátor. Pod vedením manželů Bohušových se soubor během dvou let vypracoval mezi přední folklórní soubory republiky, vyhrával celostátní soutěže a svou uměleckou úroveň si udržel dalších 40 let. Sklízel četné úspěchy na festivalech i na mezinárodních soutěžích v zahraničí. OPAVICA měla sice svého předchůdce, ale de facto vznikla v roce 1952 s příchodem manželů Marie a Svatopluka Bohušových.
První velký úspěch - Strážnice 1954
Krásný a zároveň neznámý slezský folklór, nezvyklá doprovodná hudba, kterou tvořila dechová sedmička pod vedením Karla Václavíka sestavená podle starých zápisů hudebníka Ladislava Studentského z Poruby, vyvolává nadšení u diváků. U vedení a členů souboru vyvstává osudová otázka - co dál? Nejsou peníze na krojové vybavení, kroje se pořizují z peněz na cestovné, děvčata je šijí sama z levných materiálů, vyšívají atd.
Vedení souboru přijímá nabídku Závodního klubu VŽKG-ROUROVNA SVINOV, jenž slíbil materiální a finanční zajištění. Soubor přijímá jméno SLEZSKÝ SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ ZK VŽKG SVINOV. Odchod souboru od ČSM k Závodnímu klubu vyvolává nevoli, Marie Bohušová je nepřímo obviněna, že rozbila ČSM ve Svinově. Tento konflikt je zaznamenán v kronice souboru i v kádrových materiálech, které obdržela po roce 1989. Podle návrhu Heleny Salichové se pořizují originální kroje (některé slouží dodnes). Členové souboru se vydávají za pamětníky do okolí řeky Opavice, aby posbírali folklórní materiál, a později soubor přijímá název podle řeky OPAVICA. Soubor spolupracuje s místními pamětníky a sběrateli Adolfem Bakalou, Emilií Magerovou, Marií Klosovou, manžely Štěpánkou a Rudolfem Plišovými, manžely Pálovými z Krásného Pole, soubor později spolupracuje při výrobě krátkého filmu o těchto manželích s názvem ŽIVOT JAKO KRÁSNÉ POLE.
V letech 1956–1957 od souboru odchází dechová sedmička, je nahrazena malou smyčcovou muzikou, pro kterou hudební skladby tvoří Dobroslav Lidmila, jenž zároveň vede pěveckou složku a upravuje pro ni písně. V letech 1960 - 1961 se otevírá nový DŮM KULTURY VŽKG, Opavica s dalšími kolektivy, VÍTKOVÁKEM, TANEČNÍM KLUBEM JARKY CALÁBKOVÉ a OSTRAVANEM byla vybrána jako reprezentační kolektiv kraje, opouští Svinov a stěhuje se do Ostravy do DK VŽKG, kde působí až do roku 1992. Rozšiřuje se členská základna o smíšený pěvecký sbor, vedený sbormistrem Lumírem Pivovarským. Ve spolupráci s profesorem ostravské Konzervatoře panem Josefem Kubenkou vzniká velký orchestr a také nová dechová sedmička, složena z žáků konzervatoře.
Přichází doba nazvaná „TÍHA FOLKLÓRU“. Soubory celé republiky jsou vyzývány k „NOVÉ TVORBĚ“, kroje nahrazují kostýmy, lidové tance – taneční scénky. Také v OPAVICI vznikají taneční pásma HAVÍŘSKÉ MLÁDÍ, BRAMBOROVÁ BRIGÁDA, JDEME NA LETNICE a jiné. Největší úspěch zaznamenává pásmo s názvem ŽIVOT, skládající se ze čtyř částí: DĚTSTVÍ, MLÁDÍ, LÁSKA, STÁŘÍ. Hudbu složil Dobroslav Lidmila, verše spojující všechny čtyři části napsala Lydie Romanská. S tvorbou v této neznámé oblasti pomáhají Marii Bohušové profesionální choreografové Pavel Šmok, Jan Čumpelík (choreograf ARMÁDNÍHO UMĚLECKÉHO SOUBORU), konzultace poskytují režiséři ostravského divadla Ilja Hylas a Miroslav Nekvasil. Kostýmy navrhuje ostravská výtvarnice Věra Tošenovská.
Rok 1965 je rokem III. CS. Soubory písní a tanců nebudou tentokrát tančit svou společnou skladbu na STRAHOVSKÉM STADIONU. Z obav před nepříznivým počasím je jejich vystoupení přesunuto do SPORTOVNÍ HALY v Praze, kde se představují dvěma samostatnými tříhodinovými programy. Každá oblast má vyčleněnou samostatnou 15-ti minutovou část. Pro soubory SEVEROMORAVSKÉHO KRAJE je určena skladba s názvem HORNICKÉ MLÁDÍ. Skládá se ze dvou částí – SVĚTELNÝ REJ (představuje práci v podzemí, tančí se za tmy, tanečníci se zvláštními lampičkami vytvářejí světelné efekty) a HORNICKÁ POLKA. Choreografie je svěřena ostravským choreografkám, SVĚTELNÝ REJ tvoří Marie a Svatava Bohušovy a Dana Fojtíková z Havířova (vedoucí souboru OGAŘI). HORNICKOU POLKU má na starosti Zdena Kyselá (vedoucí souboru HLUBINA). Hudbu složil ostravský hudební skladatel Zbyněk Přecechtěl. Skladba má veliký úspěch a autoři jsou oceněni spartakiádní medailí.
Přichází doba se zjištěním, že tzv. „TÍHA FOLKÓRU“ byla nesprávná cesta, soubory se vracejí ke své původní činnosti – udržování lidové kultury a tradic. Vzhledem k finanční náročnosti se upouští od tvorby velkých souborů – sbor, orchestr, taneční složka.
Po tragické smrti profesora Kubenky při vlakovém neštěstí je velký sbor i orchestr OPAVICE rozpuštěn. Soubor pokračuje ve své činnosti, vznikají nová taneční pásma, pravidelně vystupuje na folklórních slavnostech v DOLNÍ LOMNÉ, ve STRÁŽNICI. Jako host soubor vystupuje na slovenských festivalech – VÝCHODNÁ, PREŠOV, KOŠICE. Za dobu svého trvání získal soubor 11 zlatých medailí z národních a celostátních přehlídek. Přicházejí i zahraniční zájezdy - Švédsko, SSSR (Moskva, Volgograd), Polsko, Bulharsko, Irsko, Sardinie, Itálie -Tarcento, Rakousko, Maďarsko, Francie – Dijon, Bretaň, NDR – Halle, Drážďany, Budyšín a Berlín, SRN Rotweil, Velká Británie – Coventry, Turecko – Gemlich, Bursa, Řecko.
Zahraniční ocenění
1957 - Sovětský svaz, Moskva
IV. mezinárodní festival mládeže a studentstva – celosvětová soutěž malých folklórních skupin - bronzová medaile a titul Laureát festivalu
1966 – Irsko, Dublin
Cena za nejlepší televizní program
1970 – Maďarsko, Pecz
Zvláštní cena poroty Marii Bohušové za nejlepší moderní choreografické zpracování lidového folklóru na slezská říkadla skladatele Ilji Hurníka (Maryka)
1971 – Francie, Dijon
II. cena a Stříbrný disk za nové pojetí folklóru
1976 - Budyšín
Medaile Mezinárodního festivalu srbské kultury
SÓLISTÉ
1961 - Svatava Bohušová a Ladislav Hurník, HLUČÍNSKÉ LENDRY
Nejpopulárnější pár Strážnice 1961
1962 – Svatava a Lubomír Bohušovi, SAXOFON KONTRA ŠTĚBENEC
2. místo (1. neuděleno) v celostátní soutěži sólistů
V roce 1983 postihuje OPAVICI nenahraditelná ztráta. Svatopluk Bohuš podléhá 2. září zákeřné nemoci. I po jeho odchodu si soubor udržuje uměleckou úroveň, vyhrává národní přehlídky, ale chybí organizátor jeho kvalit. Česká televize natáčí medailon o souboru a Marii Bohušové. OPAVICA vystupuje v Mariánských Lázních, na festivalu v Košicích a v jiných městech.
OPAVICA během své činnosti nastudovala více než 30 tanečních pásem např. ČEPENÍ NEVĚSTY, CO SE ZLOBÍ – RÁDO SE MÁ, TANĚC, LENDRY, VYNÁŠENÍ MAŘENY A VÍTÁNÍ LÉTA, U MUZIKY, BABSKÝ, ŽABSKÝ, SENOSEČ, TANEC S PIVEM, PEČEME KOLÁČE, ZE STARÉ OSTRAVY atd. Čtyři 20-ti minutové taneční bloky, oceněné na Národních přehlídkách:
-
TŘI DNY PUTOVÁNÍ PO SLEZSKÝCH MUZIKÁCH
-
OD JARA DO LETA
-
POLKY PO NAŠEM
-
JEDEN DEN ŽIVOTA – SVATBA.
OPAVICÍ prošlo na 2000 členů. Všichni prožili krásné chvíle,
našli si přátele na celý život, někteří i životní partnery. Získali vztah ke kultuře, která se stala náplní jejich života. Dosažené úspěchy souboru by nebyly možné bez dvou faktorů: Za prvé podpora DOMU KULTURY – výborné zázemí pro nácvik, materiální i organizační zajištění činnosti, za druhé lidské vztahy. Vztahy mezi členy – všechny souborové generace tvoří vždy dobrou partu jdoucích za svým cílem něco dokázat a pro tento cíl jsou schopni mnohé obětovat. Vztahy mezi členy a vedením souboru – náročné k souborové práci a zároveň přátelské v souborovém životě. Někteří členové se svěřují s problémy v osobním životě a dodnes tvrdí, že po dobu působení v OPAVICI měli ještě jedny rodiče. Pro všechny generace souborovců byli M a S. Bohušovi vždy jejich „MAMULDA“ a „TAŤULDA“, takto je důvěrně oslovovali.
V roce 1992 se DŮM KULTURY pro rekonstrukci uzavírá na dva roky. Je rozpuštěno oddělení Zájmové činnosti, OPAVICA s OPAVIČKOU slaví 40 let trvání a po vystoupení ve Strážnici se stěhují zpět do Svinova, kde se od září 1992 za podpory ÚMOb Svinov, ZŠ a ZUŠ SVINOV snaží pokračovat ve své činnosti. Její úsilí je oslabeno odchodem lidové hudby a také některých starších členů. Náborem získává do svých řad nové členy, kteří však již nenavazují na dřívější kvalitu. Soubor vystupuje v okolí Svinova, ve spolupráci s ÚSTAVEM LIDOVÉ KULTURY se podílí na výrobě filmového folklórního archivu s názvem TANCE Z ČECH, MORAVY A SLEZSKA. V roce 1995 je ukončena činnost OPAVICE a nositelem folklórní tradice se stává dětský soubor OPAVIČKA pod vedením Svatavy Bohušové.
Opavička
OPAVIČKA vznikla v roce 1957 jako členská základna pro OPAVICI pod vedením Marie a Svatavy Bohušových. Děti vystupovaly na různých slavnostech. Ve Strážnici, Dolní Lomné atd. a reprezentovaly náš kraj na Pražském Hradě, jsou zvány na slovenské folklórní festivaly v Košicích a v Prešově. Získává mnoho ocenění na národních folklórních přehlídkách jako reprezentant našeho kraje s tanečními pásmy NA PASTVĚ, OPAVSKÉ ŠOTYŠE, TRNKA, PŘÍBORÁK, ŠTRAMBERSKÉ HRY A TANCE. V Prešově v roce 1970 získává diplom Galerie výtvarného genia v Prešově za tvorivosť a aplikovanie progresívních metód vo výchove i javiskovej práci.
OPAVIČKA má v té době 300 členů ve 3 věkových skupinách, zaměřuje se především na jejich pohybovou průpravu a pravidelně jako jediný soubor kraje jej reprezentuje na Národních nefolklórních přehlídkách v Kladně souborů Taneční čísla oceněná Národní přehlídkou:
ŽEBŘÍK,
ZLATÁ BRÁNA,
ELCE PELCE DO PEKELCE, diplom za mimořádné zdařilé scénické ztvárnění skladby,
ŽABOČAPÍ POHÁDKA, diplom Marii a Svatavě Bohušové, za vynikající pedagogické vedení dětského kolektivu.
Po návratu do Svinova v roce 1992 měla OPAVIČKA 90 členů a pracovala ve 3 věkových skupinách. Vystupovala na folklórních slavnostech POLABSKÁ VONIČKA (NYMBURK), DOLNÍ LOMNÁ, FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM, STRÁŽNICE, TŘEBOVICKÝ KOLÁČ. Je zvána na společná vystoupení u příležitosti založení souboru Odra z Ostravy a Slezánek z Českého Těšína. Účastní se kulturního života Svinova například DĚTSKÉHO DNE, kdy svinovské děti spolu s OPAVIČKOU tančily country tance, vystupuje na svinovských poutích. Svými slezskými vánočními říkadly a lidovým betlémem obohatila několik svinovských vánočních koncertů. V roce 1996 po krátké nemoci 12. prosince navždy opouští OPAVIČKU Marie Bohušová. Ještě za pobytu v nemocnici připraví jedno z nejúspěšnějších tanečních čísel TANČÍCÍ ŘÍKADLA, které vzniklo z vybraných slezských říkadel z knihy Františka Lazeckého PO ZAROSTLÉM CHODNÍČKU. TANČÍCÍ ŘÍKADLA dokončila a choreograficky upravila Svatava Bohušová, v roce 2000 byla tato skladba oceněna 1. místem na Národní přehlídce v Jihlavě. V choreografii Svatavy Bohušové vznikají také nová taneční čísla: LAŠSKÁ POLKA, KVAPÍK, KALAMAJKA, MAZIPULKA, ŽABIČKY, S PÍSNIČKOU K VÁM PŘICHÁZÍME, CIRKUS RÁMUS, KOLO, KOLO MLÝNSKÝ, TANĚC na hudbu Jana Rokyty (V KOLAJI VODA). Děti také hostovaly na tanečních přehlídkách tanečních oddělení ZUŠ. Se svým uměním se také představily v Maďarsku a dvakrát v Polsku. V roce 2000 a 2006 tančily na SOKOLSKÝCH SLETECH v Praze ve společné skladbě folklórních souborů našeho kraje.
Ve své činnosti byla OPAVIČKA vždy podporována vedením ZŠ s ředitelem Mgr. Zdeňkem Ivančem, vedením ZUŠ s ředitelkou Mgr. Lydií Romanskou a později p. ředitelkou Marií Malinovou a ÚMOb-em SVINOV, od kterého každoročně získávala peněžní dotace pro svou činnost. V letech 2012 – 2013 začíná členů ubývat, OPAVIČKA jako soubor ukončuje svou činnost a nyní pokračuje v práci jako taneční kroužek ZŠ pod vedením Ivany Göbelové a Pavly Petrišákové. Mnoho členů, kteří v té době z OPAVIČKY „vyrostli“, tančí dál v jiných dospělých souborech nebo si našli své místo v různorodých kulturních činnostech. Setkání s nimi jsou vždy milá a plná pěkných vzpomínek na souborový život.
Úspěšná činnost OPAVIČKY by nebyla možná bez pomoci obětavých rodičů a dalších pomocníků, z těch posledních ze Svinova - Ivany Göbelové, Lenky Vilčové, Pavly Petrišákové, Radomíry Kostkové, Jaroslavy Klosové, Ivy Venclové a dalších. Za tuto pomoc a spolupráci všem velmi děkuji.
Svatava Bohušová